Na stěny Havlovy uličky čas od času někdo křídou napíše věty, co je dobré říkat si, většinou citáty z Havlova díla, ale už tam někdo napsal i dvanáctistránkovou báseň o rybolovu na Svitavsku – někdy píše deset lidí, někdy Morávek, někdy celý Provázek. Katedrála v dáli tyčí se monumentálně, zvony bijí, turisté korzují. Nejde přitom o to účinkovat. Jde o to napsat na stěnu něco, aby to mělo cenu. Než pak křída vybledne, než přijde déšť, než si někdo dá přes noc práci a smaže všechno šůrkýblem.
